Reklama
 
Blog | Kateřina Mahdalová

O ženě

Stojí ve sprše, nevidí mě, ale já ji dobře. Její těžká, povadlá ňadra připomínají balónky napuštěné vodou. Vemena. Vypadá zvířecky. Vzrušuje mě to, s radostí jí to sděluju. Jsi krutej, říká mi, copak jsem dojnice? Nechce, abych ji takhle viděl, a když už ji takhle vidím, nechce, abych jí to říkal. Bude se v koupelně zamykat. Ne, nebude se zamykat, odejde. Napořád.

Náš vztah je v troskách, říká. Vlhnou mi oči. Nechce se koukat, jak brečím, vždyť je to hrozný, copak to nevidím, že nejsem chlap? A nenechá se ponižovat. Radši bude sama, důstojně dožije stáří bez dětí a vnoučat. Jo.

Ne, nebude sama, proč by sakra měla být sama? Každý zboží má svýho kupce a i dojnice má právo na lásku. I doj-ni-ce, opakuje a vyzývavě se na mě dívá.

Stojí proti mně mírně rozkročená s rukama zkříženýma na prsou. V nastalém tichu si uvědomuju, že jí musí být jasný, že vím, že nemá kam jít.

Jak chceš, otáčí se na podpatku a práskne dveřmi. Hledat ji nejdu.

„Ženskejch už jsem měl spoustu a taky jsem o nich a hlavně o lovení přečetl spoustu literatury,“ doléhá za mnou do ložnice neznámý mužský hlas. V polospánku se převalím, zvenku slyším ptáky, ale ještě je tma.

„Facebook! Nejlepší seznamka na světě je Facebook!“

Mám pocit, že předchozí hlas zněl jinak.

„Nesmíš bejt trapnej! Nebo slizkej! Musíš bejt v pohodě, v klidu. Klid, ty vole!“

V obýváku jsou dva cizí chlapi.

„Je dobrý mít na sobě něco originálního, co si jen tak někdo nevezme. Demonstruje to tvoje sebevědomí – kdo si troufne vzít třeba růžový boty? Nebo boty na podpatkách! No, to už je možná moc, cha cha, ale chápeš, o co mi de?“

Přivedla si je domů, to je mi jasný, ale jak to, že neslyším její hlas? Vstávám a vcházím do obýváku. Chlapi se ke mně otočí, říkají čau a povídají si dál.

„Ženská si musí zvyknout na tvoje dotyky dřív, než jí budeš chtít třeba dát pusu. A pozor, musíš se k ní přiblížit z boku, ne zepředu! Jak jí narušíš intimní zónu, instinktivně ti uhne.“

Sedí v kuchyni na zemi, zády opřená o lednici, a kouká do prázdna.

„Dostal jsem umělou vagínu – hele, to je lepší jak živý! Je tam, kde ji položíš, nekecá ti do toho, nemá krámy, když přijdeš ožralej, tak se k tobě tulí, když máš jinou, tak jí to nevadí, na co někoho hledat? Prdneš tam gel a za minutu seš!“

Vracím se do obýváku. Chlapi na mě kouknou a vstávají. Na chodbě pokračují v hovoru.

Znáš Toma? My si s ním dali takovou kompetišn, kdo toho vopíchá nejvíc, heh, to byla sranda! Ale hlavně jí to musíš říct na rovinu, že ti jde o sex, ona pak sice dělá drahoty, že jsi kurevník a tak, ale ve skrytu duše ji to bere.

Nesu ji do postele. Pokládá si hlavu ke mně na hrudník, těsně pod klíční kost. Vy chlapi jste fakt hovada, rozbrečí se.

***

Lovecká sezóna

Reklama