Reklama
 
Blog | Kateřina Mahdalová

Slova na prodej

Nedávno jsme se s kamarádem chechtali, jak ve zpravodajských textech na internetu klopýtáme o takzvané kontextové odkazy. Tyhle nášlapné miny... neopatrný čtenář zabrousí myší na zvýrazněné slovo a mávnutím proutku se ocitne „v zemi ne za jedním, ale hned za několika zrcadly“ - říkal on.
Ono zvýrazněné slovo, zpravidla zelené a podtržené, na první pohled budí dojem, že odkazuje na hypertext. Jenže ouha, jak se ho člověk dotkne myší (kliknout netřeba), vyskočí rámeček, překryje rozečtený text a člověk zírá na nečekanou nabídku z jiného světa.

Těžko říct, jestli to způsobují jen dramata posledních dní, ale připadá mi, že tyhle odkazy jsou rok od roku vypečenější. (I když jedna věc se podle mého – pravda, nesoustavného – pozorování nezměnila. Slovo let, ať už jde o pohyb vzduchem, nebo o časový údaj, má nejspíš na věky věků a na všech zpravodajských serverech koupené jedna letecká společnost.)

Umberto Eco při své návštěvě Prahy před osmi lety, dávno před tímhle divokým značkováním, mluvil o propojování jednotlivých slov, které má svá pravidla a hranice. V reklamě to samořejmě neplatí. Ale stejně – kdo to vůbec vymyslel, prodávat slova? A jak to chodí v praxi? Vydavatel oznámí inzerentům: Tak, přátelé, máme tu jedno fajn témátko, střílečka v centru Prahy, nechce si někdo koupit slovo pistole?

Popis oné střílečky, při níž byl zavražděn Václav Kočka mladší, se koneckonců velmi vydařil snad na všech serverech. Zelená podtržená Kočka (otec, syn, vnuk, to je jedno) vede nejčastěji do prodejny s plyšovým Tomem a Jerrym. Někde se to hezky střídá: čtenář si může vybrat buď plyšáky, nebo povlečení s pejskem a kočičkou.

Jinde zase Ďuričkova pistole: míří také do obchodu, tentokrát pro kutily, kteří si mohou pořídit horkovzdušnou pistoli ETA 6807 s pěti nástavci.

Měli jsme věřit Kubicově zprávě, píše se ještě jinde v souvislosti s vraždou. Následuje znovu popis tragické události, odkud vede cesta buď k plastovým držákům hadic (ve chvíli, kdy si Kočkovi měli běžet na pomoc), nebo do sanatoria, kde umí uměle oplodňovat (když podnikatel Ďuričko údajně bránil svou těhotnou přítelkyni). Od soustrasného vyjádření, jež premiér adresoval rodině Kočkových, jsme pak jen krůček k romantické dovolené ve mlýně v Kozlovicích. Samozřejmě rodinné dovolené.

Pod článkem, kde se praví, že Bohumíru Ďuričkovi hrozí za vraždu deset až patnáct let vězení, pak ještě trpělivý čtenář nalezne velmi úzce související odkaz na výrobce zámků a mříží.

Tuhle sobotu jsem četla, jak komunističtí a sociálně demokratičtí zastupitelé v Chrastavě odmítli uctít pamětní deskou svého rodáka Rudolfa Fuksu (agenta-chodce, popraveného roku 1950 v jedenadvaceti letech). Možná by si zastupitelé měli lépe nastudovat spis v Národním archivu v Praze a přehodnotit tvrzení, že mladý muž skončil na šibenici po právu, doporučuje autorka článku. Nečekaně zvýrazněná částice vede k magnetickému trenažéru Landfit GD355. Když si ho koupíte, možná zhubnete.

Přání Pavla Kohouta, aby "případ Kundera" spustil debatu o minulosti, je rovněž obaleno nečekaným kontextem: například Česká pojišťovna vybafne na čtenáře v momentě, kdy se spisovatel podle svých slov ocitl v cílové rovince svého života.

Ve chvíli, kdy Milan Uhde cituje svého otce-satiristu („… tatíček Masaryk chodil každou neděli do lánské obory se svou brokovnicí lovit dělníky…“), si mohou čtenáři odskočit do firmy DNA test, kde jim otestují pravost jejich otcovství.

Přestává to být legrace a někdo by měl prozkoumat, co nám hrozí. Něco určitě. Už teď je to bída. Jak narazím na nášlapnou minu, okamžitě začínám automaticky odměřovat: vyletím z kůže dřív, než se reklamní okno rozplyne? A to jsou na prodej zatím jenom podstatná jména.

(Uvedená slova nemusí být vždy aktivní. S každým obnovením stránky se kontextové odkazy přesouvají jinam.)

Reklama