Komentáře: Moje osmdesátá

Od: Evík

Evík — Sun, 03 Oct 2010 21:02:57 +0000

Naše osmdesátá
…jako bych se vrátila zpátky.Pořád ještě se Káťo nedokážu schovat a vyčnívám stále :-))).Připomněla jsem si všechny ty „důležité“ drobnosti a zasmála se u nich.To už je doba co? Napsala jsi to moc hezky, zahřálo mě to na srdíčku. PA

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Sun, 25 Jul 2010 14:12:37 +0000

Děkuju, Petro
Taky si pamatuju výlety za hranice (nejčastěji do NDR): tam ve starých hadrech a rozpadlých botách, zpátky noví, před Vánoci vycpaní mandlemi a hrozinkami.

Děda mě taky brával na výlety, ale necourali jsme po krámech (což jsem v pubertě bojkotovala a pravidelně se úmyslně ztrácela v naději, že mě příště do obchoďáků nikdo nutit nebude). Posedávali jsme na lavičkách a v trávě a chodívali do bočních uliček, hledali tajná vrátka, … Ano, dědové jsou nejlepší! 🙂

Od: Petra Kopasová

Petra Kopasová — Fri, 23 Jul 2010 23:33:59 +0000

Mně se to moc líbilo,
vy umíte navodit ten dojem, mám pocit, že když budete psát o knihovně, bude se mi tu prášit. Já jsem 77 ze slezského pohraničí, takže si nejvíc pamatuju věčné kontroly na polské hranici, jak moje mamka s kamarádkou nutily nás děti předstírat spánek v autě, aby celníci nepřišli na to, co máme všecko na sobě a na čem ležíme. Výcvik předposraných lidí pro pár věcí. Jediný můj děda to měl na háku, tahal mě na chatu, kde mi vždycky postavil z deky a klacků stan, louskal ořechy a já jsem si četla. Dědové jsou nejlepší, viďte?

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Fri, 23 Jul 2010 11:13:11 +0000

O AIDS
jsem se dozvěděla v roce 85 nebo 86 z Dikobrazu: glosa o opičím viru mezi Kantorkem a Nepraktou.

Od: oldo

oldo — Fri, 23 Jul 2010 09:15:43 +0000

a čo začiatky AIDS
vo vysnenej US, vtedy to bolo len niečo pre darkrooms…

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Fri, 23 Jul 2010 08:53:33 +0000

Ještě toho
hodně nevím, například že ve špitále vařili kulajdu.

Ale vím, že Odinovo prase se jmenovalo Särimner. Denně připraveno k sežrání.

Od: Karel Malý

Karel Malý — Thu, 22 Jul 2010 23:38:14 +0000

RE: Jsou teprve v poločase rozpadu
I když s tímhle jste trochu mimo, onikání-hodný subjekt se nachází ve stadiu nezdařené ekologické likvidace.

Od: Karel Malý

Karel Malý — Thu, 22 Jul 2010 23:22:22 +0000

Kdy skončí sentimentální retrománie ?
Rito, kdy skončí sentimentální retrománie ? Těžko říct. Obecně se dá říct, že nikdy. ale v tomto případě, až děčínské sídlištní děvčátko, jehož otec nezemřel při hrdinném pašeráckém výletě, ale jako spolupracovník STB na otravu houbami, pochopí, že plýtvání talentem na veřejné vystavování bolístek přináší jen velmi krátkodobé uspokojení, je šance, že vynalezne něco méně trapného ve více intimním prostoru.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Thu, 22 Jul 2010 10:40:35 +0000

2 hexx
Jasně, tohle všechno si pamatuju taky. Ale jen okrajově. Mně se skrze ty tetiny kufry (a nešlo primárně o věci, co v nich byly – ostatně zase tak moc se do nich nevešlo), otevíral svět, kterej jsem strašně chtěla poznat. Přišel mi voňavej a krásnej.

Od: hexx

hexx — Thu, 22 Jul 2010 10:19:37 +0000

80tky si pamatuju skoro uplne jinak
Podle toho co jste napsala, jsem stejny rocnik jako vy. Ale pamatuju si to uplne jinak nez vy, holt kazda rodina je jina, zije jinde a jinak. Presne jak uz tady nekdo napsal: Katalogy Neckerman, Rubikova kostka. Ale taky treba digi hry, nakupni zajezdy do NDR (a strach, jestli nas celnici nevysahnou), dovolene v Madarsku, vymetene kramy v Polsku, uz tenkrat pomlouvani Cechu na Slovensku, prvni maje, poslouchani BBC a Deutsche Welle, Studio Kamarad, Spartakiady, zelene limonady, mliko v pytliku (modre a cervene), pojizdne masny, vykupy kralicich kuzi, gumoví indiáni z NDR, vlacky TT H0 atd