Komentáře: Padni, nebo nehraju

Od: Anonym

Anonym — Thu, 27 Oct 2022 12:06:34 +0000

Od: MT

MT — Fri, 02 Mar 2012 11:43:15 +0000

RE: No vida
Teď se ale už jen schovává. Kdysi napsala:

Pokud se někdo zadluží a věřitelé pak vymáhají, co jim patří, dlužník se může cítit jako štvanec. Může si za to ale sám a jeho mravní povinností je vést dialog.

Škoda přeškoda, že jsou to jen moralistický kecy směrem k ostatním, jako ostatně většina jejích názorů. Nejsem zdaleka sám, komu dluží větší částku peněz.

Od: Ondra

Ondra — Tue, 10 Jan 2012 09:37:39 +0000

No vida
Jů, Kateřina Mahdalová! Kdysi dávno chvíli bydlela Praze Nuslích, že? Znám.

Od: Jiří

Jiří — Wed, 30 Nov 2011 19:51:03 +0000

ještě
Ještě mě napadá, že dotyčná dáma se chovala tak, jako by si tu nevěru přála- pro toho chlapa je to pak o něco lehčí- podvědomí tak může fungovat: tak dlouho do někoho budete vtloukat, že je primitiv myslící penisem, až se tak bude chovat- ne vědomě a proto, že se mu to řeklo, ale že teď už je to stejně jedno (primitiv bude tak jako tak, s nevěrou i bez ní), nevěra může mít v sobě i něco z odporu – ne jako hlavní motivace, ale zábrany se o to víc mohou snížit…

No a pro muže v dotyčné situaci není tak snadné se ozvat: není totiž nic jednoduššího než ženské odpovědi ve stylu potrefené husy se vždycky ozvou jako první, vtípky na téma malý penis, jak to že ti chlapi jsou tak strašně omezení, že nechápou humor a podobně. Pro někoho takového musí být podobné ploché generalizace a manipulace hračka. A na morální vítěze se ve všech situacích určitě nehraje, spíš vítězí ten se silnějšími slovy nebo argumenty.

Od: babza

babza — Wed, 30 Nov 2011 11:03:09 +0000

No samozřejmě
onemocněl a už to nebyl takový frajer. No a slabá křehká stařenka ho přežila pěknou řádku let.
Ale z vyprávění maminky vím, že „stařečkovi se stačilo jen podívat“- a už byly děti (holky) v pozoru. Nikdy je ale neuhodil. A taky se v rodině nemluvilo sprostě. A stařenka? Od té jsme neslyšely hrubého slova, dětem nedala ani lepanec, byla vnímavá k ostatním, neobyčejně bystrá a hodně četla. Přitom měla asi jen pět tříd. Věřím tomu, že geneticky zásadně ovlivnila nadání v rodině.

Od: Richard Händl

Richard Händl — Sun, 27 Nov 2011 17:04:52 +0000

Ještě mi napadlo:
Zcela jistě velkou roli v oddělování chlapeckých a dívčích činností a věcí z toho vyplývajících hrála i škola. Teprve až v za komunistů se prosadilo koedukativní vyučování na základní škole. Takže, kluci vlastně ani neměli spolužačky, které by mohli tahat za cop. Tedy si s nimi ani nehráli po škole.
A já, respektive moje generace to ještě zdědila z minulosti.
Tedy, jak my jsme trpěli!

Od: Richard Händl

Richard Händl — Sun, 27 Nov 2011 16:37:05 +0000

Katy, my jsme neznali důvody, proč si s holkama nehrát.
Tak to prostě v té době bylo dané. Proto jsem napsal, že časy se mění k lepšímu, ale samozřejmě není to zásluha dětí. Společnost se mění a působí tak i na děti, respektive jejich výchovu.
Jo a ještě jeden postřeh:
Když jsme hráli na vojáky, tak jedině Rusové versus Němci. Do roku 1967 to ještě nebyli Rusáci. Američané tam nikdy nefigurovali, v té době asi nikdo z mých kamarádů (Pražáků) nevěděl o ovobození republiky i Američany.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Sun, 27 Nov 2011 16:04:43 +0000

jako jo
tyhle roličky, to je sranda.

hele ale mezi náma klukama, u nás vždycky padnul nejdřív němec, pak amík, pak brit, pak gurkh a rus, ten nepadnul nikdy teda bo byl ilja muromec kříženej se stalinem.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Sun, 27 Nov 2011 14:07:41 +0000

Re: Padni, nebo nehraju
Naprosto s vámi souhlasím. Nejen že se málo ptáme, ale dodnes se dokonce setkávám s tím, že položit otázku se považuje za neslušnost, protože tím tazatel zpochybňuje autoritu, která mu cosi „naservírovala“, a on si dovoluje pochybovat.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Sun, 27 Nov 2011 14:03:55 +0000

Re: už vím!
Rozumím vám – vynucovat si solidaritu jen na základě – řekněme – vnějších znaků je samozřejmě pitomost. Připomnělo mi to nedávný zážitek z vietnamské večerky, kde se „bílý muž“ obořil na prodavačku, já se jí zastala – a on se mě smrtelně vážně zeptal: „Vy jste na jejich straně?“