Komentáře: Slova na prodej

Od: Olga Černá

Olga Černá — Wed, 22 Oct 2008 08:15:42 +0000

pro Kateřinu M. a Pašingra
Kateřino, řekla bych, že panu Topinkovi je to dost buřt. Můžu se ho příležitostně zeptat.

National Geographic: nejspíš máte pravdu, přece jen si po víc než dvaceti letech všecko přesně nepamatuju. Možná jsem tehdy listovala časopisem moc rychle a nějak mi to splynulo.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Wed, 22 Oct 2008 01:57:36 +0000

Cha! Jak to, že nespíte?
Myslela jsem, že jsem jedinej úchyl, co ponocuje. Nechtěla jsem na páníčky útočit plošně, znám jich spoustu slušnejch, ale tak dvakrát třikrát do týdne vylítnu, protože se stane něco šílenýho, jako třeba že potkáme zmíněnýho děsně laškovnýho vlkodava. Do toho psí lejno v pískovišti, na botách i botičkách, už nám ho někdo kydnul i na zvonky v baráku. Některý lidi jsou divný.

Ale znám jednoho pána, co se živí luxováním enón. Má takový zelený vozítko s chobotem, jezdí s ním po smíchovských trávnících a pochvaluje si, jak ho tamní maminy zbožňujou. A taky je dost vtipnej. Psala jsem o něm kdysi v jedný obskurní rubrice v LN. „Kuriózní povolání“ – nebo tak nějak se to jmenovalo.

PS: Narazila jsem před chvílí na prodanou předložku „v“ – aliterovanej odkaz na výkonnej vysavač.

Od: Pašingr

Pašingr — Wed, 22 Oct 2008 01:38:58 +0000

National Geographic
V National Geographic nikdy nebyly reklamy vedle článků. Vždy byly jen na začátklu a na konci časopisu. Mám v reálu nebo naskenovaných všech 120 ročníků.

Od: Kateřina Sidonová

Kateřina Sidonová — Wed, 22 Oct 2008 01:23:14 +0000

no s těma hovnama!
Když byly děti malý, tak jsem fakt trpěla. měla jsem pocit, že ulice jsou těch enón plný. Furt jsem jim je sundávala z bot. Hnus. Dneska chodim venčit psa a taky si to nosim na botách často domu. Snažim se ty naše sbírat, ale občas, když je to třeba u křovíčka nebo na nějakým příhodně skrytym místě, je tam taky nechám. No, vždykcy je to pokušení, když člověka (nebo spíš toho psa při výkonu potřeby) nikdo nevidí. Některý lidi, jak ale pozoruju, se nějakým sbíráním vůbec nezaobíraj. A nechávaj velký psy volně pustěný, já to taky nesnášim. A když jim člověk něco řekne (poté, co mu málem pes sežral dítě) tak se tvářej jako bych byla nějaká zrůda, co nemá ráda zvířata. Já vim, já vím. Já jsem zase přeúzkostná a bojim se toho našeho obra pustit z vodítka, i když není nikdo v dosahu tisíce mil. Furt mi v hlavě šrotuje „co kdyby se tu vynořil jinej pes?“ No… asi tak.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Wed, 22 Oct 2008 00:52:46 +0000

Připitomělý jsou páníčci,
kteří na mě hulákaj na půl kilometru, ať nepropadám panice, že jejich sedmdesákilovej vlkodav, co právě povalil moji čtyřletou dceru, jenom laškuje. Jo, a nenávidím denně drhnout enóno z koleček kočárku.

Jinak mám pejsky ráda. Vážně. Teda když nejsou moc vyžraný.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Wed, 22 Oct 2008 00:31:49 +0000

…a přežranej baset
vedle fotky Treblinky… snad to zachránily ty smutný oči. Úplně to vidím… hm, asi nezachránily.

Od: Kateřina M.

Kateřina M. — Wed, 22 Oct 2008 00:19:30 +0000

Olgo,
to je hrozný. Prodejci slov přece vědí, že se nepíše jen o počasí a módě. Ten divnej pocit úplně chápu, ale vůbec nevím, jak s tím mám naložit. Mávnout nad tím rukou? Zavolat do inzertního oddělení? Usmát se tomu nejde.
Ostatně ani majiteli nebo provozovateli tábora nemůže být zrovna dvakrát, ví-li, že k němu jedna z cest vede přes takhle strašlivej kontext. To je fakt peklo, řekl by brácha.

Od: Kateřina Sidonová

Kateřina Sidonová — Tue, 21 Oct 2008 22:27:54 +0000

to yogumin
jak jsi to z toho vyvodil? Musím vystoupit na obranu psů a basetů zejména.
WURM

Od: yogumin

yogumin — Tue, 21 Oct 2008 21:30:39 +0000

National Geographic
To jenom potvrzuje, ze psi jsou tak trochu pripitomnely.

Od: Olga Černá

Olga Černá — Tue, 21 Oct 2008 21:00:22 +0000

k hubnutí
V 80. letech jsme mívali doma National Geographic, posílali ho příbuzní z ciziny. Jednou tam byla reportáž z hladovějící Afriky, fotky, a hned vedle reklama: má váš pes nadváhu? – a baset na váze, s těma svýma smutnýma očima.