Komentáře: Udala jsem zrůdu

Od: Ondrej

Ondrej — Wed, 24 Sep 2008 01:44:09 +0000

To chce odvahu.
Smekám před vámi.

Od: marie

marie — Fri, 12 Sep 2008 17:11:55 +0000

je dobře že se o tom alespoň píše..
určitě udělala Kateřina dobře, neumím si představit, že kdybych byla na jejím místě, a byla tedy denodenní svědkem psychického týrání malého dítěte, že bych byla jen „zticha“ a ve skrytu duše tiše doufala, že to nedopadne špatně ?..

Dovolte já se jen připojím s naší starostí, s naším zlým sousedem, který týrá mého nemocného manžela, chodícího o berlích – vyřešila jsem to takto.
Pan John včera opět vytrhnul manželovi z ruky berle a hodil je do sklepa, kdybych byla neotevřela dveře, tak by jej byl ještě „uhodil“ a přidal k tomu něco málo přívětivých slov, jako :“ ty jeden mrzáku, jdi do ústavu, kdo na Tebe má koukat a tak podobně“. A tak jsem usedla k počítači a tyto laskavosti jsem vypsala a vyvedla v barvě a pověsila na informační tabuli, mezi informace které tam dává správcovská firma..Nevím jestli to bude mít nějaký valný smysl, ale panu sousedovi to evidentně vadilo, protože ten papír promtně utrhnul? tak uvidím, vím že toto je něco jiného, ale je to všechno o lidské zlobě

Od: Olga

Olga — Fri, 12 Sep 2008 13:23:58 +0000

Mně je nejbližší,
co píše pewu.
Teoreticky si myslím, že nejlepší by bylo znovu promluvit s tou křičící paní. Prakticky nevím, jestli bych sama dokázala pozvat ji i s Kájou na kefe, takže se neodvažuju to doporučovat.

Od: adéla

adéla — Fri, 12 Sep 2008 10:57:18 +0000

to Marie a Kateřina
Bydlet v paneláku, kde je nesourodá směsice partají z různých socialních skupin, je občas horor. S tím se nic moc nedá dělat. Nemohu přeci udávat lidi, kteří se nechovají podle mých představ, nebo používají jiný slovník než já, a obviňovat je z páchání trestných činů. Je to jejich soukromí. Pokud jejich chování narušuje moje soukromí, mohu vyžadovat nápravu,i když převážně bezvýsledně. Jediná možnost je, se odstěhovat. A k tomu udávání. Je to odporný zvyk, myslím, že většinou lidí právem odsuzovaný. Nepřinese to nikomu nic dobrého, ani tomu, podle Vás, týranému chlapci. Buď na něj bude máma sprostě řvát, nebo nebude mít mámu vůbec.

Od: Vasek71

Vasek71 — Fri, 12 Sep 2008 10:38:27 +0000

poděkování
Nedalo mi to, abych něco nenapsal. Neděkuji ani tak za to co autorka udělala, protože je v této chvíli sporné, zda je to to nejlepší. Ale to nikdo z nás neví. Ale důležité je, aby se o takových věcech mluvilo, tahle diskuse je důležitá a může nám dát návod jak se zachovat v podobné situaci, až se do ní třeba dostaneme… jen ne lhostejnost a přehlížení!

Od: pewu

pewu — Thu, 11 Sep 2008 22:37:57 +0000

Řešení?
Podle mne systémové. Systém péče o ohrožené děti by se měl změnit včetně právních norem, místo restrikce – pomoc. Vlastní napůlšpatná rodina je vždy lepší než sebelepší ústav či Klokánek. Skutečná práce s rodinou je ale riskantnější, více náročná, časově, metodologicky apod. V současné době proto zbývá neřešitelné dilema, jak ublížit míň, svou nečinností nebo aktivitou? Dobré řešení zřejmě neexistuje. O jediném jsem přesvědčená, že se ještě nikdy nikdo nestal lepší matkou, když je nazván zrůdou. Mnohé může být pro nás nepochopitelné, ale zvlášť v tomto případě myslím platí, že změna musí být založena na tom dobrém, co matka v sobě má a co dělá, nikoliv na jejím odsouzení a případné restrikci. Při zachování bezpečného prostředí pro dítě samozřejmě.

Od: pewu

pewu — Thu, 11 Sep 2008 22:20:45 +0000

to Kateřina Mahdalová
Po vašem oznámení pracovnice OSPOD musí provést šetření (domnívám se), byť je bude nazývat rozhovorem s matkou, a na základě jeho výsledku podniknout nějaké kroky. Obávám se, že není dostatečně školená a motivovaná k tomu rozpoznat a umět efektivně pomoci v případě psychického týrání. Má příliš práce, nemá často v ruce efektivní nástroje pomoci. Může nad rodinou zavést ochranný dohled, nabídnout jí zprostředkování terapie (hodně ideální případ), spíš bude chránit sebe (je vázána zákonem o soc.-práv. ochraně dítěte), potažmo dítě. Práce s dysfunkční rodinou v terénu je u nás v plenách, systém péče o ohrožené děti hodně zastaralý, tak pracovnice OSPOD jsou stále ty „zlé tety“, co odebírají děti (byť si myslím, že v tomto případě to reálně nehrozí, spíše můj scénář viz příspěvek výše). Každopádně se obávám, že oznámení malému příliš nepomůže, ale třeba doba pokročila a já se strašně pletu…

Od: marie

marie — Thu, 11 Sep 2008 18:21:50 +0000

Že člověku ujedou nervy a odreaguje se křikem, to se stává,
Milá Adélo, pokud bydlíte v domě kde bydlí více lidí, tak se jim s Vámi musí bydlet náramně – když Vám takhle v nedělní podvečer, „ujedou nervy“, to musejí „být věci“..?

Od: Rita Holoubková

Rita Holoubková — Thu, 11 Sep 2008 18:01:35 +0000

to Angela
raději než pochvaly od Vás bych uvítala přátelskou konverzaci na mém blogu ve stylu Bubbles a Desiree. Zajisté jste po dovolené v Chorvatsku opálená, tudíž se smířím s Bubbles.

[http://www.youtube.com/watch?v=EMpqD8AnpaM]

Rita

Od: Kateřina Mahdalová

Kateřina Mahdalová — Thu, 11 Sep 2008 16:46:02 +0000

Adéle:
Fajn, takže už vím, co by vás nenapadlo, zato nevím, co by vás napadlo. Už jsem to psala tisíckrát – ujeté nervy jsou jedna věc, systematické ponižování a hrubé nadávky jsou věc druhá. Máte nějaký nápad, jak byste po roce poslouchání těchhle scén postupovala vy?