Komentáře: V penzionu Vltava

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Fri, 19 Sep 2008 19:01:19 +0000

Tak jsem totálně utnutej
a jdu si opakovat mluvnici (když mně se to „utna“ tak líbilo, jsou na to samá hezká staročesky znějící slova: kutna, putna…) – Glume díky za dvojité poučení 🙂

(Aneb kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp)

Od: Kateřina Mahdalová

Kateřina Mahdalová — Fri, 19 Sep 2008 13:28:10 +0000

To Stanislava
No jo, to je fakt, prorůstaj. To by stálo za zpracování, plus nějakou typologii.

Od: Kateřina Mahdalová

Kateřina Mahdalová — Fri, 19 Sep 2008 13:16:16 +0000

Glume,
díky, že jste mi připomněl děti. Vážně. Zrovna mám nějaký chmury nebo co, přitom co bych chtěla víc než ty úžasný holátka?

Od: Stanislava

Stanislava — Thu, 18 Sep 2008 17:58:13 +0000

Ta vozíčkářka
mi připomněla můj rozhovor s houmlesem na Dejvický… říkal mi, že má rád lidi a že bojoval ve Vietnamu a znásilňoval Vietnamky a jestli jsem byla znásilněná…potom chtěl půjčit mobil… jo a byl u toho, když se utopil Karel Zich 🙂 Zajímavý téma je, jak příběhy celebrit prorůstají do životů takovejch lidí…

Od: GLUM

GLUM — Thu, 18 Sep 2008 15:19:41 +0000

Kdyby se mi včera už nic jiného nepodařilo,
nepromarnil jsem ten den, vždyť jsem jednou ranou obelstil Kateřinu Mahdalovou i Ivo Kaipra zároveň :-)).

Ještě k té spravedlnosti, čili návratu vynaloženého dobra – ano, rozhodně ne vždy to jde za hrob a jistá míra spravedlnosti (odpovídající celkové spravedlnosti všech svobodných bytostí tohoto světa) existuje i v našem světě. Občas jsme slýchali od starších lidí, kterým jsme s něčím drobným pomohli: Pámbů ti/vám to oplať(í) na dětech. Měli pravdu. Co bychom měli ještě chtít víc než čtyři zdravé, hezké a chytré děti? Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku…

Od: Kateřina Mahdalová

Kateřina Mahdalová — Thu, 18 Sep 2008 14:57:35 +0000

Teda Glume,
já vám na to skočila! Chlape sakulentskej!

Od: Kateřina Mahdalová

Kateřina Mahdalová — Thu, 18 Sep 2008 14:53:55 +0000

To Ivo:
Ten přechodník máte opravdu blbě, pravdu má Glum => utnuv.

Ad dobro: nečekala jsem odplatu. Lidem, co mi pomáhají s kočárkem do tramvaje, říkám, že za to možná budou mít „tam nahoře“ čárku k dobru, ale že jim to nemůžu zaručit. Čímž neříkám, že se mi vaše (nebo Přemyslova) teorie nelíbí.

Od: GLUM

GLUM — Thu, 18 Sep 2008 10:36:29 +0000

Ještě k tomu energetickému
vyčíslení dobrokonavé (re)akce. Není to tak, že by výsledek byl z pohledu dobrokonajícího nulový. On je záporný, přičemž čím více dobra vykoná, tím hůře to odskáče. vizte Krista, Jana Husa a tisíce dalších opravdu obětavých lidí, které jejich konání dobra stálo dokonce život. Protože platí zákon zachování dobra (a zla). A pokud xwětu přidáme ještě další, nadřazený svět s pracovním označením Nebe, všechno do sebe zapadá. Já vím, vy máte jinou víru :-).

Od: GLUM

GLUM — Thu, 18 Sep 2008 10:30:16 +0000

Ale no tak, Ivo,
já vím, že se na lecčems neshodnem a že se občas škádlíme, ale teď GLUMA malounko podceňujete. Asi jako když jsme začínali v angličtině na gymplu s min. časem a vytvořili jsme tvar „KNOWED“. Angličtinář se na to díval a povídá, že to je finta, anžto je to nepravidelné slovese, které se snad, a teď dělal asi deset sekund, že horečně vzpomíná – a my mu to baštili i s navijákem, snad píše nějak takhle: KNEW.

Žena je přechodník tak profláknutý… že GLUM raději vymyslel něco onačejšího. A uznejte sám, že vás žena! jako citoslovce nenapadlo :-).

A když už jsme u těch přechodníků, vůbec si nejsem jist Vámi použitým tvarem utna. To zvířátko nefunguje. Nejasně tuším, že sloveso utnouti (utíti – to je fuk) je dokonavé. A jako takové nemůže dost dobře tvořit přítomný čas – a ani přítomný přechodník. Dokonavost je na místě, jistě šlo o jednorázový děj, co je tedy nutno změnit, je čas přechodníku – na minulý: „GLUM utnuv se…!. „GLUM utínaje se“ už zní dosti masochisticky. Mýlím se?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Thu, 18 Sep 2008 08:06:05 +0000

Moc dobrý
Z článku jsem se nesmál, ale když přechodníkový mistr tesař Glum utna se, nepoznal přechodník, musel jsem se smát, jak je ta lidská přirozenost záludná… (omlouvám se, moje matka byla učitelka češtiny, tak jsem rodinně deformován nejen na -a -ouc -íce:))

Aneb život je plný překvapení.

A za dobro nikdy není dobré čekat odplatu.
Leda na věčnosti, tj. tak, že pro aktéra třeba nikdy, ale pro někoho jiného někdy jindy… možná. Dobro funguje trochu jako „fluktuace vakua“, kdy částice s celkem malou energií projde s jistou pravděpodobností potenciálovou bariérou, která by tomu měla „vždycky“ zabránit. Protože se prostě „něco stane“ (pan Přemysl by to vysvětlil lépe – já to zjednodušuji tak, že energie semtam „vyskočí“ z vakua, aneb svět je jako obvykle složitější, než si myslíme…) A tak podobně dobro pokračuje, i když se mu recipročně nic nevrací. Je to inherentní lidská vlastnost, soucit. Naštěstí.

Pěkný článek, díky.