Vždycky jsem zbožňoval ptáky. A kočky. Zvláštní, že? Ptáky a kočky. Naše kočka, tehdy u popa, bývala vznešená krasavice jako ty, dosud ji vidím. A cítím jiskry v kožichu, ano, zbožňuju jiskry. Když Dane spadl z koně, pořád jsem ji hladil, nejdřív od hlavy k ocasu, pořád jedním směrem, pak zase opačně. V tom jiskření se ztrácel popův pláč. Dnes povečeříme koláč, vezmi si. Třicet devět kousků: tři pro tebe, tři pro mě, další tři pro tebe…
Kde jsi, krasavice? Tady máš tři kousky, dneska víc nemám. Pejzatý mi nic nedal. Říkám mu, máš zlatou duši, k troškům dáváš trošky, k rozkvětu všeho lidstva bez předkožky. To jsem si půjčil z La Pucelle d’Orléans, pořád ji ještě umím zpaměti. Stejně jako všech dalších sto svazků cher Monsieur Voltaire – vytištěných drobným písmem! Jak to to monstrum zvládlo napsat!
Neodmítej, musíš něco sníst. Hladovění je zlé, musíš něco vážit. Bez hmotnosti není energie. A také, ano, na ty nesmím zapomenout, energii nesmí brzdit žádné třecí síly. Žádná nevědomost, žádné šílenství. Vím, že mi rozumíš. Dneska si k tobě nesednu, jsem příliš slabý. Ach, lásko, jak jsi dobrá. Jak jsi lehoučká, když usedáš na přikrývku, ten sotva znatelný dotek mi přináší nadpozemské blaho.
Vrací se mi sen o jednom zapomenutém Čechovi. „Může něco tak bídného jako křesťanství mít čistý vznik? Naopak: Vznik tento je pořád čistší, než co z něho vyrostlo,“ opakuje mi dokola. Ech, sentimentální hřích nevzdělaného filosofa. Nechci na něj myslet. Od Venušanky vím, jak nešťastník dopadl; opuštěný, slabý, hladový, nemocný. Přehnal to se stimulanty, musel předčasně zemřít. Těm já se vyhýbám, žádná káva, čaj, tabák, zřekl jsem se i masa. Nevěděl, že náboženství nesmějí zaniknout – musí se změnit jejich podstata.
Musím toho ještě tolik dokončit…
Něco ti povím: podstatou náboženství se musí stát lidská rasa. A nechce-li lidstvo přijít o budoucnost, musí zamezit chovu nezdravých. Vadných. Nežádoucí geny se nesmí dál množit. Vím, že to přijde už brzy, v jednadvacátém století.
Lidstvo udrží při životě hygiena, tělesná kultura, abstinence od stimulantů. Káva nebo tabák nezaniknou násilně, prostě vyjdou z módy. Nikoli však alkohol, ten věčný elixír života. Základní přírodní produkty jako mléko, med a pšenice přinesou pravý gurmánský požitek nejdřív těm nejchytřejším, pak celému lidstvu. Jen šílenec bude pít nesterilizovanou vodu…
Vím, chceš se rozloučit.
Civilizované státy přestanou investovat do zbrojení a válčení, nejvíce příjmů začnou dávat na vzdělání. Proslaví se ten, kdo objeví nový vynález, kdo přijde s novou myšlenkou, nikoli bojovník na válečném poli. Z novin se vytratí soudničky a černé kroniky, titulní strany budou patřit vědě. Lidstvo konečně pochopí, že sociální podřízenost žen vede k nesmyslnému zahazování dědičných psychických kvalit, kterými jsou ženy obdařené ne méně než muži, a že rovnost pohlaví nevězí v mělkém a tupém napodobování mužů ženami.
A nebo… nebo zvítězí soucit. Soucit se slabými, nemocnými a hloupými. S marnivými ženami a násilnickými muži. Nastane ojedinělý okamžik v dějinách lidstva, kdy bude možné zlepšit svůj úděl, ale lidstvo se toho dobrovolně vzdá.
Sbohem, lásko. Své dílo jsem dokončil. Kdyby teď ve vteřině zmizelo, svět by se zastavil. Chce-li mi někdo poděkovat, ať zaklepe na dveře 3327…