„Myslíš těch čtvrtlitráků? A k tomu celýho jointa? Zhulils ho?“
Pomalu kývl.
„Tak se natáhni, podložím ti nohy polštářem. Někde jsem slyšela, že pomáhá zvolna popíjet odstátou vodu a pomalinku ukusovat chl…“
„Proč nechceš zavolat záchranku?“
„Tachykardii by měl po dvou a půl litrech černýho čaje každej.“
„Možná umírám.“
„V šestadvaceti?“
Pohladil jí břicho. Bylo úplně plochý. Ve třetím měsíci je to asi v pořádku.
„Myslím, že mám panický atak.“
„Vytočím tu záchranku. Ale povíš jim to sám.“
Ozvalo se slabé „flup“. Trhla sebou. Vstala a přešla od křesla ke dveřím.
„Za chvíli můžete domů.“
„A co to teda bylo?“
„Ékágé je v pořádku, srdeční rytmus se pravděpodobně zvýšil po tom množství silného čaje.“
Sytě modrá zeď v předsíni zešedla. Rám zrcadla ztmavl. A ještě něco bylo jinak.
„Asi radši pojedu o vlak dřív, co kdyby to mělo zpoždění? Po tmě bych blbě hledal ubytování a brzo ráno se musím hlásit na studijním.“
„Tak já dopíšu seminárku a v noci se vyspím. Vyspíme.“
Pohladila si břicho. Čtvrtý měsíc a pořád není nic vidět.
Přemýšlela, co jí to lupnutí připomíná. Jako když se v tubě se zubní pastou objeví vzduchová bublina. Flup.
„Ty lidi jsou bezvadný. Dokonce na tom večírku, jak jsem ti psal, jsem oprášil valčík. S jednou holkou; on tam nikdo netancoval v páru, tak my schválně jo. Nemělo to chybu. Dáš si čaj?“
Nemohla se odtrhnout od zrcadla. Kůže na čele se jí rozevřela a přesně uprostřed, tam, kde se rýsovala první mimická vráska, se objevilo další oko. Flup.
„Zase bušení srdce?“
„Zase. Říká, že mu srdce svírají dvě těžké, ledové žehličky. Bojí se smrti.“
„Raději si ho tu necháme do rána na pozorování. Jeďte domů. Sanitku vám ale dát nemůžu, vemte si taxíka.“
Kůže nad novým okem začala zlehka cukat. Přesně do rytmu srdce.
„Zavoláš záchranku? Je mi strašně.“
„Z čeho? Čaj jsi neměl.“
„Asi od psychiky.“
„Je mi blbý je furt volat. Čtyřikrát ti řekli, že jsi v pořádku.“
„Myslím, že umřu.“
„Jak to, že máš to bušení jenom doma?“
Nové oko se dva dny neotevřelo. Možná zase zaroste.
„Už tě nemiluju. Možná jsem tě nikdy nemiloval.“
„A…“
„Asi jsem se spletl.“
„Za tři měsíce se nám narodí dítě.“
„Já se na něj těšil.“
„Já vím.“
„Myslím, že nejsi ta pravá. Klidně bys mě nechala umřít.“
Oko zmizelo. Pod mimickou vráskou to občas škublo.