Reklama
 
Blog | Kateřina Mahdalová

V čekárně

„Dobrý den.“

„Co potřebujete?“

„Svoji kartu.“

„Objednaná nejste?“

„Jsem.“

„Kdo vás objednal?“

„Nemůžu si vzpomenout na jméno.“

„Takže objednaná nejste.“

„Jsem. Když mi dáte nahlídnout do seznamu lékařů, vybavím si, kdo mě pozval.“

„To vám nedám.“

„Proč ne? Ten seznam je volně dostupný na internetu.“

„Tak se koukněte na internet.“

„Ježíšikriste.“

Dlouhá úzká chodba, růžové stěny, cihlově červené lino, vpravo hodně dveří, vlevo málo. Budu mít spoustu času několikrát přepočítat, že vpravo jsou patnáctery dveře, vlevo čtvery. V mezerách mezi dveřmi po levé straně zářivě žluté drátěné sedačky. Moderní. Hygienické. Žádné propocené čalounění. A kouzelné: napasujete-li rozbolavělé tělo do těchhle drátů, do pěti minut uvidíte anděla. Diváci na sedačkách pozorují cvrkot. Jako by někdo vyříznul jednu řadu z kina a přemístil ji sem.

„Pan inženýr Pečený!“ vykoukne ze dveří hlava sestry.

„Tady!“ (běží)

„Máte ňákej papír?“

„Mám!“

„Tak mi ho dejte, to je základ.“

„A sedněte si, kde jste byl. Já vás zavolám.“

„Děkuju.“ (plouží se zpátky na sedačku)

Na konferenčním stolku v rohu stojany na letáky. Letáky došly, stojany stojí. BRUSINKY MAX. BRUSINKY MEGA. Vedle stolku plechový koš s odklopeným víkem. V něm krvavé tampóny. Červená těsnící guma na koši perfektně ladí s podlahou. To je hezké.

„Paní Matasová!“

„Ano!“

„Pojďte si!“ (dveře se zase přibouchnou)

Paní Matasová si nezapamatovala, ze kterých dveří ji volali, chvíli váhá, pak na jedny klepe.

„Co potřebujete?“

„Já jsem Matasová, volali jste mě.“

„Nevolali.“

Rozletí se vedlejší dveře: „Tak paní Matasová!“

Jednotlivé dveře se liší. Některé jsou širší, jiné užší. Přímo proti mně jsou vedle sebe troje, pak mezera, pak dvoje. Žádné nápisy, jen čísla. Na zárubni M31, na cedulce vpravo 043. Vedlejší dveře mají na zárubni označení M33, na cedulce 039. Další dveře: M31, 042. M31 je tu dvakrát!

„Pan Jiroušek!“

„Tady jsem.“ (ztěžka vstává a pomalu jde ke dveřím)

Prásk!

Neodvažuje se nikam zaklepat. Jedny dveře se za chvíli zase otevřou.

„Tak kde jste se nám zapomněl, pane Jiroušek!“

Z jiných dveří vyjíždí pán na vozíku v doprovodu sestry. Jedna z čekajících dam k nim přistupuje:

„Sestřičko, komu mám dát výsledky?“

„Já vůbec nerozumím, co chcete.“

„Mám tu výsledky z laboratoře.“

„Nechte si vytáhnout kartu.“

„Nejdu na kontrolu, jenom tu mám odevzdat výsledky. Poslali mě sem ze střediska.“

„Já vám teď nepomůžu. Nechte si vytáhnout kartu a počkejte si.“

Reklama