„Pořád se ukazuje, že lidé nejsou dostatečně informování,“ řekl v Praze Vladimír Špidla.
Můžeme to zkusit a pokračovat v testu: Nyní si představte, že také pracujete ve stejném obchodě. Co byste měli udělat, když vidíte, že si Vaši kolegové toho muže dobírají?
A co třeba tahle otázka? Žena po 60. roce věku pracuje v prodejní společnosti v týmu kolegů, kteří jsou ve věku do 40 let. Tento tým včetně manažera často vyráží na společenské akce, ji však nikdy nepozvou. Žena zjišťuje, že kolegové na těchto akcích projednávají pracovní problematiku a cítí se opomíjená. Je to diskriminace?
„Diskriminace, říkáš? O té bych ti mohl vyprávět dlouhé příběhy ze života.“
Nebo z jiného soudku: Muž se zdravotním postižením pracuje ve výrobní společnosti. Společnost se ale přestěhuje na místo, které je pro něj z důvodu jeho postižení nepřístupné. Vysvětlí situaci svému zaměstnavateli, žádné řešení však nalezeno není a on ztratí zaměstnání. Je to diskriminace?
* * *
Ono to nezní moc optimisticky: Každý šestý Evropan byl v uplynulých 12 měsících vystaven diskriminaci. Podle eurokomisaře je tomu tak často také proto, že takový Evropan neví, co to diskriminace je a jak se proti ní může bránit.
„Ponížení, které zažijete, když jste diskriminování, to je něco velice těžkého,“ říká Vladimír Špidla. Informační kampaně jsou podle něj důležité, protože pouze přijmout zákon nestačí.
„Vy se smějete, ale diskriminovaní mohou být i muži.“
Česko zatím svůj antidiskriminační zákon nemá. Parlament ho sice schválil, ale prezident Václav Klaus ho vetoval. Nyní zákon opět musí posoudit poslanci, ale kvůli nejednotnosti vládní koalice to v nejbližší době zřejmě nebude. Česko tento zákon mělo mít už při svém vstupu do EU a je posledním členem unie, který ho neschválil.
Eurokomisař je přesvědčen, že absence tohoto zákona nepoškozuje ani tak Českou republiku, jako přímo občany, kteří diskriminací trpí. Zdůraznil, že téměř každý pátý člověk v tuzemsku se v uplynulém roce s diskriminací přímo setkal. Evropský průměr takto postižených občanů přitom podle něj činí 15 procent. „Obyčejná lidskost nás vede k tomu, abychom nediskriminovali,“ řekla ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Někteří lidé ale podle ní diskriminují ostatní, aniž by si to uvědomovali.
Informační kamion v následujících čtyřech měsících navštíví 20 měst v deseti členských zemích EU, které k unii přistoupily v roce 2004. V něm pojede tým, který bude vysvětlovat možnosti, jak nerovnému zacházení čelit.
Kampaň proti diskriminaci se koná popáté a má název „Pro rozmanitost. Proti diskriminaci“. Při své okružní jízdě Evropou informační kamion navštíví postupně Bulharsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko, Rumunsko, Slovensko a nakonec Slovinsko. Zastaví se především na hudebních a filmových festivalech, sportovních akcích či na veletrzích pracovních příležitostí.
„Diskriminace? Tak to ti povím naprosto přesně…“
Kamion v EU poprvé vyjel v roce 2003, dosud iniciativa podle Evropské komise oslovila půl milionu lidí. Českou republiku navštívil kamion v roce 2004 a 2006.
Odpovědi na otázky výše podle Evropské komise:
Závisí to na tom, jestli jsou takové vtipy ponižující. Pronášení ponižujících vtipů a poznámek v zaměstnání o něčí sexuální orientaci je neslušné a představuje to obtěžování. Diskriminace na základě něčí sexuální orientace je podle zákona EU (Směrnice o rovnosti v zaměstnání) protizákonná.
Nabídnout tomu muži svou podporu. Někdy je sice lehčí přehlížet situaci, kdy jste svědky toho, že někdo je vystaven diskriminaci, avšak takový člověk může potřebovat Vaši podporu – kupříkladu byste ho/ji měli povzbudit k rozmluvě s vaším vedoucím, nebo mu/jí nabídnout radu, kam se může obrátit o informace, např. na váš vnitrostátní orgán pro rovnost, některou nevládní organizaci nebo odborovou organizaci.
Ano, se ženou je nespravedlivě zacházeno. Diskriminace někoho v práci z důvodu jeho/jejího věku je podle zákona EU protizákonná. I kdyby nešlo o úmyslné jednání, žena je vystavena nespravedlivému zacházení. Její manažer má najít jiné příležitosti k projednávání pracovních otázek s celým týmem během pracovní doby.
Závisí to na tom, jestli se jeho zaměstnavatel snažil nalézt řešení. Diskriminace někoho v práci z důvodu jeho/jejího zdravotního postižení je podle zákona EU protizákonná. Zaměstnavatel má vyvinout úsilí o to, aby zajistil, že osoba se zdravotním postižením má možnost pracovat tak, jako každý běžný zaměstnanec. Pokud bude zaměstnavatel schopen prokázat, že se přiměřeně pokoušel zabezpečit přístup do budovy, ale že to nebylo možné, nebude se jednat o případ diskriminace. Pokud ale zaměstnavatel nezohlednil potřeby pracovníka s postižením, půjde o diskriminaci.