Byl to předposlední den výstavy a já si uvědomila – pozdě -, že s návalem jsem mohla počítat a vyrazit s dcerou před obědem, nikoli až odpoledne. Odložit návštěvu na neděli už se mi ale nehodilo. Můj problém.
Po chvilce čekání mě napadlo, že se zkusím dohodnout, jestli by laskaví lidé před námi neudělali výjimku a nepustili nás před sebe, aby to na tříletou princeznu nebylo moc dlouhé a ona nezačala trojčit ještě dřív, než se vůbec dostaneme do prvního patra. „Jistě, samozřejmě,“ drtím mezi zuby, když mě pět čekajících nejblíž pokladně nekompromisně odkáže na konec fronty. Měla bych je chápat, trčí tu už půl hodiny, ale nechápu je. Protože jsem čekala pochopení od nich.
„Co tu vlastně děláte s dítětem?“ ptá se mě jedna z dam. V duchu si připomínám, na co jsem myslela už doma, totiž že pro prcka takovéhle obrázky nemusí být vůbec zábavné. Zvážila jsem priority – výstavu Štyrského v této podobě jen tak neuvidím a cácorka je ukázněná. Hodinu, hodinu a půl přežije. Vzápětí se dozvídám, že otázka byla míněna jinak – dítě totiž na výstavě nemá co dělat, aby nerušilo ostatní. Zvažuju, jestli se pustit do debaty, ale nakonec jen vycouvám na konec zástupu. S tatínkem, který před sebou vede na dvou prstech asi ročního chlapečka, si vyměňujeme chápavý pohled.
Chvíli cácorku nosím v náručí, občas si sedneme na lavičku a listujeme prospektem nebo si prohlížíme návštěvníky zaujaté obrazy. Postupujeme velmi zvolna a já se v duchu se chválím, jak to zvládám. Madam nekňourá, nesnaží se obrazy strhnout ze zdi, vypadá spokojeně.
Před sériemi koláží „Emilie přichází ke mně ve snu“ a „Sexuální nokturno“ nám zaměstnankyně galerie se stříbrnou broží na špičatém ňadru zastoupí cestu. „To není pro dítě vhodné,“ tvrdí žena a mně se zdá, že mě tou špicí probodne. „Kvůli obrázkům vystřihaným z poronočasopisů?“ ptám se. Při slově pornočasopis dáma zavrávorá. Nakonec bere na vědomí mé přesvědčení, že tříleté dítě těžko uvidí víc než „nahatou paní“ a „pána, co leží“, a ustupuje. Nesouhlasně při tom kroutí hlavou. A já přemýšlím, komu všemu ona dáma už zastoupila cestu a jestli je vůbec generace, pro kterou by byly zmíněné koláže nevhodné. Odpověď nemám ani teď.
Štyrský byl nádherný. Užila jsem si ho. Jen ten kontext byl pro mě nečekaný.