Stavební firma dokončila opravy a úpravy v mém bytě a v bytech mých sousedů na patře, inkasovala peníze, jenže při běžném používání se rozkrývají vady. Nastává koloběh reklamací…
* „Tak to odsekejte vrtačkou,“ radí mi mistr, jak se mám vypořádat s betonovou hromádkou. Upozorňuji ho, že jsem ji v koupelně nenechala já, ale jeho parta, a že neodborným zásahem bych mohla poškodit dlažbu. „Já jsem všechny chlapy poslal na Slovensko, musíte počkat, vrátí se za měsíc,“ uzavírá debatu. Už první den je jasné, že čekat celý měsíc nevydržím. Druhý den beton odsekávám. (Dlažba zůstala netknutá.)
* Střešní okno v šatně je divné. Když se venku ochladí, sráží se na něm pára v takovém množství, že pak kape zpátky do místnosti. „To je normální, že se v zimě sráží na okně pára!“ říká mistr. Upozorňuji ho, že jsem si všimla, jak se podlaha pod oknem vyboulila. „A to jste to nemohla vytřít, když tam máte vodu?“ Nejen že jsem vytírala, ale taky jsem šplhala k oknu po štaflích a dvakrát denně ho vysušovala – a opakovaně na to upozorňovala. Nakonec mistr přijíždí v doprovodu jednoho z řemeslníků. „To je jasný, vytekla vám pračka,“ kouká na vyboulenou podlahu. Říkám mu, že pračka nevytekla. Pokouší se odchlípnout práh mezi koupelnou a šatnou, aby své tvrzení doložil. Jenže stopy po vodě jsou jen pod oknem. „To je divný,“ kouká muž vzhůru k oknu. „Poradíme se, co s tím, a zavoláme vám.“ (Po dvou týdnech přišel muž a jehlou nadělal dírky do okenní izolace – „aby to líp propouštělo páru“. Podlaha je dodnes vyboulená.)
* Přijeli montéři z jiné firmy a nainstalovali kuchyňskou desku. Je prohnutá a jsou na ní divné žluté fleky. „To je lepidlo, umyjte si to ředidlem,“ říká mi šéf firmy. (Prosazuji svou a desku mi vyměňují.)
* Poslední týden cítím v koupelně plíseň. „To nemůže být plíseň,“ vysvětluje mi mistr. „Plesniví jenom organické materiály, ale ty v koupelně nemáte.“ Nevím, jak mám s touhle informací naložit.
* Zvoní soused. „Všechny nás podvedli! Už před rokem věděli, že je vadná střecha, slíbili, že ji opraví, ale dali tam jen nějakou lacinou náhražku!“ Dohodli jsme se, že spolu s ostatními nájemníky podáme hromadnou žalobu. Postěžuju si, že stále nemám opravené všechny závady a že přibývají nové a nové. „Podívejte,“ ukazuje mi soused dvě hustě popsané „á čtyřky“. „To je seznam vad v našem bytě. Moje paní už s nimi odmítá mluvit a zůstalo to na mně,“ povzdechne si. „Po posledním telefonátu s mistrem se rozplakala.“
* Hlavní dveře jdou zamykat a odemykat čím dál tím víc ztuha. Brácha mi říká, že dveře jsou těžké a klesají v pantech. Upozorňuji na to mistra. „No jistě, to budou panty, he he, a čímpak je váš pan bratr?“ Po týdnu zamykám a odemykám v rukavici, protože mám otlačenou a namoženou ruku. Opět volám mistrovi. Slibuje, že se na to podívají, ale nikdo nepřijíždí. Po dalším týdnu se nemohu dostat domů. „Za patnáct minut jsme u vás,“ říká mistr a po dvou hodinách přijíždí. Odemyká s vypětím všech sil a zkoumá dveře. „To budou panty, někoho sem na to pošlu,“ konstatuje. Po dvou týdnech mi při náhodném setkání oznamuje jeden z řemeslníků, že jim majitel firmy přestal platit a že už pro něj nepracují. Volám majitele a popisuji mu sérii problémů, které v mém bytě jeho firma nedořešila. Za týden přijíždí velký šéf osobně v doprovodu špinavého a bezzubého muže. „To je náš nový zaměstnanec, opraví vám dveře i všechno ostatní.“ Chlapík otvírá a zavírá dveře. „Jo, jasně, sem dáme podložky pod panty,“ uzavírá výsledky svého zkoumání. Od té doby jsem ho neviděla. Mezitím se dozvídám, že zhrzená parta pro šéfa už zase pracuje.
* WC se po dosednutí kýve. „To je nesmysl, jak by se mohlo kývat?“ huláká po telefonu mistr. Zaskočená jeho reakcí se jdu znovu přesvědčit. Kýve se. Mám vztek, že jsem telefonát nedotáhla do konce napoprvé, volám znovu a připravuju se na to, že mi vyčte, že jsem od zimy ještě neshodila dvě kila, a proto že se záchod kýve. Zatímco se vytáčí číslo, koukám do zrcadla a zvažuju, jestli jsem tlustá.
* Do bytu mi při prvním jarním dešti zateklo. Strop a zdi jsou nasáklé vodou.
* Zkratuje elektrika. „Hází to jiskru?“ ptá se přivolaný elektrikář, kterému za letmou prohlídku pojistek platím tisíc korun. „To by nemělo, leda že by vám spadl fén do vany.“ Mám sprchový kout a fén nepoužívám. V úvahu nepřipadají ani jiné varianty: nespadl mi toastovač do dřezu, nevylila jsem čaj do notebooku připojeného k síti, ani jsem se nepokoušela vrtat hřebíkem v zásuvce. „To bude nejspíš kotlem,“ oznamuje mi mistr. Na jeho radu zapojuji plynový kotel k jinému okruhu, jistič ale vypadává dál.
* Zeď v předsíni praská.
* Dveře do koupelny nejdou dovřít. (Ještě nedávno šly.)
* Část vypadlých pojistek nejde nahodit zpátky. V bytě mám spleť prodlužovaček a využívám elektrické okruhy, které zatím fungují.
* Začala praskat zeď v koupelně.
* Přišel zámečník, převrtal panty u dveří a zničil malbu v předsíni. Po dvou dnech ale zase nejde otočit klíčem. „Vždyť už vám to opravili!“ nechápe mistr mé připomínky. Osměluji se a sděluji mu nový postřeh svého bratra – že problém nebude v pantech, ale v zárubních. „Uvidíme,“ říká mistr.
* Přestal fungovat termostat.
…